Doba se neustále posouvá a poslední dobou čím dál rychleji. Nejinak je tomu i v pracovních vztazích a aktuálních požadavcích zaměstnanců.
S generací sněhových vloček (narození 1995 až 2010), se vše urychlilo a posunulo do extrému v dnešním pojetí tzv. „Work-life balanc“ (WLB), který je posledních cca 5 let stále více znatelnější. Work-life balanc, neboli balanc mezi prací a soukromým životem, je nutný, ale neadekvátní stupňování ve prospěch volného času, je rozhodně brzdou normálního ekonomického fungování.
Je jiné století a nežijeme v nevolnictví, které končilo v roce 1781, ale neochota posledních let a trendy které vznikají většinou díky zavádění nejrůznějších nadstandardních a nesmyslných benefitů je znatelná.
K průvodním jevům posunu patří požadavky které byli cca před deseti lety velkou neznámou a nebo zcela nepředstavitelné. Jsou to například . . . prodloužení dovolené na 5 až 6 týdnů, zkracování pracovní doby v podobě méně hodin nebo pracovních dnů v týdnu, home office, sick days a spousta dalších.